Práce se soubory

V minulé kapitole jsme skončili úlohou spočívající v práci se soubory, v níž jsme se dozvěděli mnoho nových příkazů. Nyní si je ve zkratce osvěžíme a vysvětlíme si jejich další funkce.

Pohyb v adresářové struktuře a úprava souborů

ls („list“ – seznam) nám ukáže seznam souborů v aktuálním adresáři. Za použití přepínače -la si můžeš vypsat i velikosti souborů, čas vytvoření a jejich oprávnění (o nich si řekneme více později).

nano - je malý a jednoduchý textový editor určený pro práci editaci souborů v terminálu, zadává se název souboru, pro editaci stačí zadat například command

root@ubuntu:~$ nano soubor.txt

Se soubory pracujeme vždy lokaci, které nazýváme adresářem. V adresářové struktuře se pohybujeme pomocí příkazu cd.

cd - („change directory“ – změna adresáře) umožňuje změnit aktuální pracovní adresář, po otevření terminálu se vždy nacházíš, jak už víš z minulých kapitol, ve svém domovském adresáři (značen vlnovkou). Pro pohyb v systému souborů slouží příkaz cd následovaný cestou, kam se chceš dostat.

Pohybovat se můžeme jednak pomocí relativní cesty vůči složce, v níž se aktuálně nacházíš. Například jsi ve složce najdi-pizzu, v ní je složka home a v té je zase franta. Na obrázku níže vidíš způsob, jakým se lze přesunout pomocí uvádění relativní cesty až do složky franta.

Adresáře můžeš zadat také najednou

Pohybovat se lze také pomocí absolutní cesty. Je-li aktuálním uživatelem user, absolutní cesta je /home/user/najdi-pizzu/home/franta/.

root@ubuntu:~$ cd /home/user/najdi-pizzu/home/franta/

Systémové adresáře

Jestliže chceme pracovat v adresářích, tak je nutné se v nich také orientovat. A abychom věděli, že soubor bychom neměli vytvářet v adresáři /boot, kdežto v adresáři /home můžeme, vysvětlíme si nyní, k čemu slouží několik výchozích afdresářů.

/ - kořenový adresář (root)

Vrchol adresářové struktury. Všechny soubory dostupné ze systému spadají pod něj, ať už jsou kdekoliv. Je to zkrátka kořen všech adresářů.

/bin

Adresář, kde se nachází základní binární soubory, které jsou běžně používány uživateli.

/boot

Zde je umístěno jádro systému (tzv. kernel) a jeho mapa. O kernelu se více dozvíš v 1. kapitole těchto skript.

/dev

Soubory v tomto adresáři reprezentují jednotlivá fyzická nebo pseudozařízení systému.

/etc

Globální konfigurační soubory systému. Jsou zde například informace o tom, jaké svazky se mají připojit a kam. Tento adresář nelze sdílet.

/home

Domovský adresář uživatelů.

/lib

Základní sdílené knihovny systému. Také se zde nachází mapování klávesnice a moduly pro spuštění kernelu.

/lost+found

Zde se ukládají ztracené a opravené soubory po nekorektním vypnutí nebo havárii systému.

/mnt

Zde se zapisují další souborová zařízení.

/opt

Do tohoto adresáře se instaluje software, který není součástí distribuce Linuxu

/proc

Soubory nastavení, stavu systému a jednotlivých procesů. Jinak řečeno jde o mapu RAM paměti.

/root

Domovský adresář superuživatele (root).

/sbin

Systémově privilegované soubory, které používá root.

/sys

Umožňuje strukturovaným způsobem získat informace o systému a jeho komponentách.

/tmp

Adresář pro odkládací a pomocné soubory.

/usr

Stromová struktura, která obsahuje velké množství informací, mezi které patří knihovny, zdrojové kódy, spustitelné a konfigurační soubory.

/var

Zde jsou soubory, které se mění během chodu systému.

Základní práce se soubory

Když nyní víme, k čemu jaké adresáře slouží, můžeme se vrhnout na práci s nimi. Naučíme se několik příkazů, které by se Ti mohly v Linuxu obecně hodit.

touch se používá k vytvoření souboru bez obsahu (je prázdný). Tento příkaz lze použít, když uživatel nemá žádná data k uložení v době vytvoření souboru.

Abychom vytvořili více souborů najednou tak jednoduše za příkaz napíšeme jejich názvy a oddělíme je mezerou.

mkdir („make directory“) umožňuje uživateli vytvářet adresáře. Tento příkaz může vytvořit více adresářů najednou.

Jestliže chceme vytvořit více složek najednou, napíšeme je za příkaz oddělené čárkou ve složených závorkách.

Parametr -p nám umožňuje vytvoření složky v jiné složce. Pokud daná složka neexistuje, tak jí vytvoří. U tohoto příkazu s parametrem musíme zapsat absolutní cestu.

Na příkladě níže je cílová destinace dir1 a v ní vytváříme složku dir2. Po rekurzivním vypsání (parametr -R u příkazu ls) vidíme, kde jsou složky umístěny spolu s jejich relativní cestou.

mv („move“) se používá k přesunutí jednoho nebo více souborů a adresářů z jednoho adresáře do druhého v rámci systému.

Na příkladu níže přesouváme soubor file do složky linux. Abychom tohoto docílili, tak za cestu k souboru, který chceme přesunout, musíme napsat absolutní cestu cílové destinace. Pokud nevíte absolutní cestu složky, použijte příkaz pwd k jejímu vypsání.

cp („copy“) kopíruje soubory, skupiny souborů nebo adresářů, vytváří přesnou kopii souboru. cp -r slouží ke kopírování složky, podsložek a obsažených souborů.

V příkladu níže máme soubor txt, který budeme chtít zkopírovat. Abychom jej zkopírovali, tak za příkaz napíšeme název tohoto kopírovaného souboru a za něj jméno souboru, který bude nově vytvořen jako kopie.

rm („remove“) se používá k odstranění objektů, jako jsou soubory, adresáře a různé odkazy. Při práci s tímto souborem buďte opatrní, jelikož smazané soubory není možné nijak rozumně obnovit. Příkaz rm -r odstraní rekurzivně všechny vnořené adresáře a jejich obsah.

rmdir – se používá k odstranění prázdných adresářů ze systému. Tento příkaz odstraní všechny uvedené adresáře v příkazovém řádku, a to pouze, pokud jsou prázdné.

Na ukázce níže jsme se snažili vymazat složku linux, ale jelikož obsahuje nějaký obsah, nelze ji tímto příkazem smazat. Avšal prázdnou složku linux1 smazat lze.

Pokud chceme odstranit více složek najednou, napišme za samotný příkaz názvy složek oddělené mezerou. Na příkladu níže vidíme, že jsme odstranili prázdné složky linux2 a linux3.